Zeleň jako lék na hyperaktivitu, kriminalitu a agresi

CHRIS YOUNG

Co může svými účinky nahradit léky, meditaci a městskou policii? Odpověď najdete na svém dvorku.

Domek z červených cihel, který patří Leslie Keatom, se nachází na okraji chicagského projektu obecních bytů Idy B. Wellsové. Zadními dveřmi se dostane na dvorek, který je obklopen dvoupodlažními prosklenými budovami.

Ale ve Wellsu má Keaton něco, co nemají lidé z jiných čtvrtí – stromy. Z betonové obruče vedle verandy vyrůstá statný ořech a dvorek lemují dvě řady tenčích stromků. Děti od vedle - šestiletý Gerald a jeho dvouletý bratranec Chilo kolem nich závodí s plastovými auty.

Dva vědci z Illinoiské univerzity si myslí, že stromy neslouží pouze jako zdroj stínu v chicagských parných létech. Frances Kuo a William Sullivan přišli na to, že stromy mohou snižovat kriminalitu a zlepšovat duševní zdraví lidí. Ve své Laboratoři pro výzkum životního prostředí nashromáždili data z výzkumů, která poukazují na spojitost mezi zelení a osobní pohodou lidí. Chicagský projekt obecního bydlení je součástí jejich výzkumu.

Když Kuo a Sullivan v polovině 90. let začali se svým projektem, Wells byl jednou z 12-ti nejchudších čtvrtí ve Spojených státech a bydlelo zde asi 5700 lidí. Polovina rodin z Wellsu byla na sociální podpoře a zdejší nezaměstnanost byla 90 %. Když byl ve 40. letech 20. století Wells postaven, město kolem všech domů vysadilo stromy. V době, kdy přišli Kuo a Sullivan, už bylo mnoho stromů odstraněno a místo nich byl kvůli snazší údržbě položen chodník. A tak na některých dvorcích stromy zůstaly a jiné byly holé.

Kuo a Sullivan zde uskutečnili několik experimentů. V roce 2001 přišli na to, v budovách se stromy a jejich okolí lidé hlásili o polovinu méně trestných činů než v okolí budov beze stromů. Kuo uvedla, že po vyloučení dalších faktorů (jako například počet obyvatel v budovách), tvořilo množství zeleně sedm až osm procent rozdílu mezi kriminalitou v okolí budov.

„Je to pozoruhodně velké číslo, když očekáváte nulu,“ řekla o vlivu stromů. „Kdyby mohla většina starostů udělat něco, co by tímto způsobem snížilo kriminalitu, tak by to brali všemi deseti.“

A skutečně, v Chicagu se na základě výzkumu Kuo a Sullivana rozhodli vysadit 20 tisíc stromů, což je před pár lety vyšlo na 10 miliónů dolarů.

Kuo a Sullivan vysvětlují snížení kriminality díky stromům tak, že zelené prostory lákají lidi ven, aby v nich mohli pobývat a těšit se z nich, a to snižuje množství trestných činů. Přišli na to, že v místech se zelení, jako je Wells, se lidé setkávají o 83% více než na holých místech. A společenský život lidí funguje mimo jiné jako prevence kriminality – sousedé, kteří se setkávají venku, spolu navazují vztahy a tvoří se tak komunity, tvrdí Sullivan.

Vědci přišli na to, že zeleň má také své psychologické přínosy. Ve článku, který Kuo publikovala s Andreou Faber Taylor (ze stejné laboratoře), popisuje, jak zelené plochy pomáhají snížit symptomy ADHD (hyperaktivity) u dětí. Analyzují pozorování rodičů, která popisují chování dětí v různých druzích prostředí. Rodiče hodnotili schopnost svých dětí soustředit se na úkol, plnit instrukce a nenechat se rozptylovat.

Výsledky výzkumu ukazují, že poté, co děti strávily nějaký čas v zeleni (například v parku či na dvorku), tak se u nich objevovalo méně projevů hyperaktivity, než pokud byly uvnitř nebo v „umělých“ prostředích (ve městě, na parkovišti atd.). Tyto výsledky platily nehledě na věk či pohlaví dětí nebo stupeň jejich hyperaktivity. Když děti dělaly tu samou činnost po čase stráveném v přírodě nebo jinde venku či vevnitř, symptomy se opakovaně zlepšily pouze po čase stráveném v zeleni.

Kuo říká, že tento výzkum ukazuje způsob, jak pomoci dětem s hyperaktivitou (ADHD) bez nežádoucích vedlejších účinků používaných léků.

Dodává také, že poté, co sdílela výsledky studie s rodiči hyperaktivních dětí, tak od nich dostala pozitivní zpětnou vazbu. Říkají: „Teď se vždycky zastavíme v parku a je to s ním o hodně lepší.“ Tito lidé do svých životů začínají začleňovat přírodu.

Pozitivní vliv zelených ploch na naše duševní zdraví sahá dále než k dětem s ADHD. Ve svých výzkumech Wellsu a dalších projektů obecního bydlení přišli Kuo a Sullivan na to, že vyšší počet stromů v okolí snižoval duševní únavu a stres jejich obyvatel – což jsou faktory, které ovlivňují míru násilí. V nedaleké čtvrti Roberta Taylora zaznamenali Kuo a Sullivan nižší agresivitu u lidí, kteří bydleli v budovách obklopených stromy, než tam, kde stromy nebyly. Tito lidé také dopadli lépe v kognitivních testech.

Sullivan říká, že nahromadění duševní únavy může lidi vystresovat a ti potom mohou mít tendenci špatně si vyložit chování ostatních, což může vést k agresivitě či násilí.

Jakým způsobem zeleň snížuje stres a agresi zatím zůstává podle Kuo záhadou. Ale má teorii, že zeleň působí na lidský mozek podobně jako meditace, umožňuje uvolnit svaly, aby mohly regenerovat a relaxovat. Říká, že i další volnočasové aktivity mohou mít podobný efekt, i když u některých (např. televize), bylo prokázáno, že tomu tak není.

Kuo poukazuje na to, že navzdory jejich výzkumu školy neustále zkracují přestávky, protože je jejich vedení nepovažuje za důležité, a obce asfaltují hřiště, aby ušetřily peníze. „Ale zaplatí za to jinak,“ říká.

Sullivan, který nyní analyzuje data o kriminalitě z několika velkých měst vzhledem k množství jejich zeleně, je znepokojen tím, že stromová pokrývka v městech (v USA) se za posledních 20 let zmenšila o třetinu. Říká, že města, která se snaží zlepšit zdraví a bezpečnost svých občanů, by se se svými omezenými rozpočty měla zamyslet nad investicí do městské zeleně spíše než nad nějakými dalšími opatřeními.

„Do Programu na prevenci drogových závislostí tečou miliony dolarů,“ říká Sullivan. „Ale nenajdete žádné studie, které by potvrzovaly dlouhodobý pokles drogových a alkoholových závislostí díky němu. My prezentujeme řadu studií o tom, že zeleň má významný vliv na životy lidí.“ Sullivan navrhuje, že aby se situace změnila, mělo by každé město, okres i stát zahrnout zelené plochy, například parky, do svých rozvojových plánů. Na nižší úrovni by měli projektanti na svých nákresech počítat se zelení.

Ukazuje se, že si citovaného výzkumu začínají všímat místní zastupitelstva. Vloni se na Zasedání starostů z USA schválilo usnesení citující výzkum Kuo a Sullivana, které zavazuje města k zvětšení množství zelených ploch na jejich území. Vědci jsou ve spojení s plánovacími a stavebními úřady různých obcí a skupinami příznivců zeleně ve státech jako Georgie, Florida a Washington.

Ale Kuo si myslí, že před sebou se Sullivanem mají ještě velký kus práce.

„Mnoho lidí zastává názor, že (zelená prostranství) jsou jen něčím nadbytečným a hezkým na pohled – městská zeleň je u mnoha starostů až na posledním místě v jejich žebříčku priorit,“ říká Kuo. „Často prostě není vnímána jako nezbytná součást zdravého životního prostředí. Ale myslím si, že náš výzkum dokazuje opak.“

 Tento článek byl původně publikován v Greater Good, online magazínu Greater Good Science Centra Univerzity v Berkley. Originál naleznete zde.