Parnerské vztahy

Mnoho lidí cítí ke svým životním partnerům nenávist. Podle Christiny Carter to mohou způsobovat příliš velká očekávání, která od svého vztahu mají.

Vracíte se v duchu neustále k obviňování druhých z toho, jak vám ublížili? Rick Hanson vysvětluje, jak to nechat být.

V našich nejbližších vztazích často na pozadí své mysli necháváme běžet neustálé stížnosti na druhé lidi, jako bychom byli žalobce, který dokazuje vinu obžalovaného.

Jistě, promyslet si něco pořádně je fajn. Ale dělat z toho promyšlenou „obžalobu“ (i když jenom ve vaší vlastní mysli) může ubližovat vám i druhým lidem. Proto tento článek – nechte to plavat.

Jess Alberts a Angela Trethewey přišly na to, že úspěšnost vztahu nezávisí jen na tom, jak si partneři rozdělí domácí práce, ale také na tom, jak vyjadřují vděčnost za práci toho druhého.

Otázka: Jste vděčný za to, o co se vaše partnerka stará v domácnosti?

On: No, asi ano.

Otázka: A jak to dáváte najevo?

On: Ona to prostě ví.

(ze skupinového rozhovoru vedeného autorkami.)

Výzkumy ukazují, že vztahy jsou tvořeny interakcemi, které se skládají z jednotlivých momentů. A zásadní moment v interakci nastává, pokud jeden člověk něco chce od druhého (toto „chtění“ zahrnuje přání, potřeby a touhy). Požadavky mohou být jednoduché a konkrétní, např. „Prosím, podej mi sůl“. Ale mohou být také složité a neurčité jako „Prosím, miluj mě partnerským způsobem“.

Výzkumy ukazují, že manželství zvyšuje štěstí partnerů – ale jen dočasně, v průměru na dva roky. A jejich spokojenost s manželstvím se většinou v průběhu let postupně snižuje. Jak můžeme toto snižování spokojenosti zastavit?
Výzkumy říkají, že jednou možností je manželská terapie, která ale může být časově i finančně náročná. Nová studie ukazuje jinou možnost – takovou, která nezabere ani půl hodiny ročně a vede k působivým výsledkům.

 Jeden z nejlepších rysů dlouhodobých vztahů je, že nám poskytují pohodlí a předvídatelnost v komplikovaném světě. Ale na druhou stranu se mohou stát nudnými. Výzkumy ukazují, že v průběhu 8-9 měsíců se z 87% procent vztahů vytrácí pocit opojné vášně, který lidé cítili, když se zamilovali. Nutně to neznamená, že jsou tyto vztahy špatné, ale ztratily svou původní jiskru. Jsou stále snesitelné, ale už ne tak úžasné jako na počátku.

Teorie citové vazby byla vytvořena Johnem Bowlbym, prvním psychologem, který se zabýval myšlenkou, o níž se dnes opírá velká část psychoterapie: že blízký vztah dítěte k tomu, kdo se o něj stará, a pocit bezpečí s tím spojený, jsou zásadní pro pocit bezpečí a důvěry v dospělosti. Psychologové tuto myšlenku průběžně zdokonalili a tvrdí, že typ rané citové vazby dítěte předpovídá, jaké budou v dospělosti jeho romantické vztahy.

Je to jasné: vztahy vyžadují čas. Čas, který byste jinak mohli strávit se svými dětmi. Ale výzkumy ukazují, že úsilí, které věnujete svému vztahu s druhým rodičem – i když nejste manželé – může výrazně ovlivnit to, jak se vaše děti cítí. Takže, i když vás to stojí nějaký čas s dětmi, jedna z nejdůležitějších věcí je mít dobrý vztah s tím, kdo vám je pomáhá vychovávat.