Jak může mysl uzdravit srdce

Tara Bennett-Goleman a Daniel Goleman nabízí vědecký pohled na tzv. „zaříkávání mysli“, techniku, kterou lze překonat takové zvyky naší mysli, které nám ubližují.

Daniel Goleman popsal ve svých bestsellerech Emoční inteligence aSociální inteligence emoce a sociální interakce z pohledu kognitivní vědy a teorie. Tara Bennett-Golleman využila tyto poznatky ve své psychoterapeutické praxi i ve svém bestselleru Emoční alchymie k překonání takových návyků naší mysli, které nám ubližují.

Nyní vydala Bennett- Goleman novou knihu nazvanou Zaříkávání mysli: návod k osvobození od emočních návyků, které nám ubližují. V ní rozvíjí teorii popsanou v Emoční alchymii: využití všímavosti k překonání zažitých emočních návyků, které ubližují našim vztahům. 
Nedávno jsem s Golemanovými mluvila po workshopu o „zaříkávání mysli“, který pořádali v Spirit Rock Mediation Centru ve Woodacru v Kalifornii.

Jill Suttie: Co přesně je zaříkávání mysli?

Tara Bennett-Goleman: Zaříkávání mysli vzniklo spojením západní a východní psychologie, neurovědy o změnách návyků a principů zaříkávání koní, což umožnilo nový pohled na emoční mysl. Umožňuje změnit návyky, které nám ubližují, a vychází při tom z všímavosti, kognitivní terapie a buddhistické psychologie. V knize Zaříkávání mysli popisuji různé módy našeho fungování – způsoby, kterými jsme zvyklí myslet, cítit, jednat a chovat se k ostatním – od sebepoškozujícího přes pozitivní, když se nám opravdu daří, až po mód vyrovnanosti, moudrosti a soucitu.

Daniel Goleman: Zaříkávání mysli nám pomáhá rozpoznat naše módy fungování, zejména ty, které směřují k sebezraňování. Naneštěstí se v nich mnoho nás zasekne. V Tařině knize je uvedeno šest módů: jeden je například převzat z modelu zaříkávání koní (mód predátora/ničitele), další z vývojové psychologie a teorie citové vazby (úzkostný/vyhýbavý mód), a další z buddhismu (lpět na tom, co máte rádi a odmítat to, co rádi nemáte). 
U každého módu fungování existuje spektrum možností, ve kterých se projevuje – od oblasti, která nám ubližuje až po pozitivní, zdravé oblasti.Alternativa k vyhýbavosti či úzkostnosti je pocit bezpečí, a výzkumy dokazují, že pokud se cítíme bezpečně, tak jsme otevřenější, empatičtější, štědřejší a soucitnější. Pocit bezpečí nám pomáhá navazovat vztahy s ostatními.

JS: Proč zaříkávání koní? Co se můžeme dozvědět od koní o změně vzorců negativního myšlení a vytváření lepších vztahů?

TBG: Ve stejné době, kdy jsem pracovala na vytváření modelu mysli pro zaříkávání mysli, jsem spolupracovala se zaříkávačem koní Bobem Sadowski, který mi dával lekce s mým koněm. Když jsem psala o tom, že emoce nás mohou buď spojovat s ostatními, nebo od nich oddělovat, tak jsem se to samé učila v oblasti zaříkávání koní. 
Zaříkávání koní nám ukazuje, jak rozdílné je chování a komunikace při napojení na druhé nebo při izolaci od nich, a kolik závěrů si děláme o tom, co ostatní prožívají. 
Ve vztazích s ostatními lidmi si potřebujeme uvědomit, jak jsme od sebe rozdílní, a snažit se chápat pohled ostatních lidí na svět, a vcítit se do nich, místo toho, abychom hned reagovali na jejich chování. Pokud se nám takto podaří přenastavit náš vnitřní mód, začneme se na ostatní dívat bez předsudků.

JS: Ale pokud se mysl lidí nalézá v módu, který jim ubližuje, tak si někdy nejsou vědomi toho, že je jejich způsob myšlení zkreslený.

DG: To je způsobeno neurologickou podstatou tvoření návyků. Některé návyky nám v minulosti mohly sloužit jako způsoby, kterými jsme se vyrovnávali s náročnými situacemi. Když vytvoříme návyk, tak se mozek přepne z aktivního učení, které se nachází v čelní oblasti, do automatického reagování – které je uloženo v bazálních gangliích, mimo naši vědomou pozornost. Tyto návyky se automaticky aktivují určitým podnětem, aniž bychom si toho byli vědomi. Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou Tara popsala, je vytvoření vědomé změny návyku, při níž je pomocí všímavosti vytvořena pronikavá pozornost, která umožňuje všimnout si návyků, které běžně nevidíme.

TBG: Je dojímavé slyšet příběhy od lidí jako Paula Green, která pomáhá řešit konflikty. Jezdí do válečných zón a částí světa, kde jsou nepokoje a lidé spolunekomunikují. Ale jí věří. A tak se s těmito skupinami lidí setká a naslouchá jejich příběhům, těžkostem, vzájemné nenávisti. Když dostane obě strany konfliktu do stejné místnosti, tak je často slyší, jak žasnou: „Jak jsme se sem vlastně dostali?“

Emoční návyky žijí vlastním životem – jsou jako neviditelní loutkaři mysli. Proto je opravdu důležité si tyto navyklé vzorce naší mysli nejen uvědomovat, ale také je změnit dříve, než nás začnou řídit.

JS: Co nám dle vašeho názoru může kognitivní věda říci o změnách špatných návyků naší mysli?

DG: Proto Tara spojila všímavost se západní i východní psychologií. Jak říká Tara, automatické myšlenky zkreslují realitu. Kognitivní terapie a všímavost učí naši mysl vnímat věci objektivněji, což vede k moudřejším rozhodnutím.

TGB: Vyžaduje to také soucit se sebou samým a ostatními. V tradičním výcviku koní – kterému se říká „zlomení koně“ – se používá síla a autorita, čímž můžete koně donutit dělat to, co chcete, ale může to poškodit váš vztah. V zaříkávání koní s koněm spolupracujete, jemně ho řídíte skrze proces učení. Potřebujeme se naučit přistupovat ke změně návyků laskavěji.

JS: Dnes chce hodně lidí své emoční problémy vyřešit rychle a jednoduše. Jak motivujete lidi, aby zapracovali na změně svého negativního nastavení mysli?

TBG: Zaprvé si nemyslím, že mohu někoho změnit, pokud to nebude sám chtít. Musí to opravdu přijít zevnitř. 
Ale není to rychlá změna. Chce to hodně tvrdé práce. Lidé u toho mohou potřebovat podporu, ale mohou to také udělat sami. Je dobré mít k dispozici návod, o který se můžete opřít. A pomáhá mít dobré přátele nebo lidi, kterým na vás záleží. Je důležité pracovat nejen na kognitivní a behaviorální úrovni, ale také pečovat o svou duši. Protože když začneme měnit tyto návyky, tak to začne měnit náš pohled na sebe sama, na svět okolo i na naše vztahy.

DG: Pokud se například většinou nacházíte v tzv. averzivním módu, tak všechno odmítáte, vždy vidíte negativa a nikdy pozitiva. Pokud jste vedoucím pracovníkem, tak jste typ šéfa, který všechno zkritizuje a nic nepochválí, a to je hodně demoralizující. A je to emoční návyk, který neubližuje jen vám, ale také znepřáteluje lidi kolem vás a škodí celé organizaci.

JS: Kdybyste mohli řídit psychologii jako vědu dalších deset nebo dvacet let, na co byste se zaměřili?

TBG: Myslím si, že rozvíjení všímavosti při zkoumání by mohlo pomoci vědcům udržet si při provádění výzkumu odstup od své vlastní zkušenosti. Neurolog Richard Davidson mi řekl, že před lety se tomu říkalo moudrá věda.

DG: Tara odkazuje na to, čemu se říká spojení první a třetí osoby výzkumu, něco, čemu věnují pozornost v Mind and Life Institutu. Když zkoumáte lidskou zkušenost – svou vlastní a zkušenost jiných lidí – tak ji zkoumáte ze svého úhlu pohledu, perspektivy 1. osoby. Věda většinou nahlíží věci z této perspektivy, a to může být velmi odlišné od toho, co druzí lidé zažívají doopravdy.

Tento článek byl původně publikován v Greater Good, online magazínu Greater Good Science Centra Univerzity v Berkley. Originál naleznete zde.