Jak dělat jen to, co doopravdy chceme
Jak zkrátit seznam věcí, které máte udělat, a zároveň se cítit více motivovaní k jejich splnění? Christine Carter představuje tři kroky vedoucí k tomuto výsledku...
Studie z roku 2014 ukazuje, že lidé s problémy mohou získat velmi mnoho psaním deníku, který zaměřuje jejich pozornost na dobré věci, které je v životě potkávají.
Čekání na terapii může někdy trvat opravdu dlouho. A to je pro ty, kteří ji potřebují, dvojnásobně těžké – jednak trvá déle, než se dočkají něčeho, co jim pomůže, a zároveň je pravděpodobnější, že to vzdají, a odradí je to, aby vyhledali pomoc jinde.
A tak je velmi důležité, aby lidé, kteří čekají na terapii, věděli, jestli existuje něco, co jim může při čekání na terapii pomoci. Je něco takového?
Podle studie publikované v roce 2014 v časopise Journal of Happiness Studies může existovat způsob, jak přeměnit trýznivé čekání na chvíle, kdy si lidé pomohou sami.
Do výzkumu bylo vybráno 48 lidí, kteří čekali na terapii kvůli rozmanitým problémům, od úzkostí a deprese až po závislosti či poruchy příjmu potravy. Účastníci výzkumu byli rozděleni do jedné ze 3 skupin:
Lidé v první skupině byli požádáni, aby si vedli „deník vděčnosti“. „V našich životech je mnoho věcí, za které můžeme být vděčni, ať už jsou velké či malé,“ zněly instrukce. „Zamyslete se nad uplynulým dnem a zapište si pět věcí, za které ve svém životě můžete být vděčni.“
Druhá skupina si vedla „deník laskavosti“. Zde byly instrukce odlišné: „Laskavé chování je takové, které je prospěšné ostatním lidem či je učiní šťastnými. Většinou vyžaduje nějakou snahu z naší strany. Každý den vědomě udělejte alespoň jeden dobrý skutek.“ A byli, stejně jako první skupina, požádáni, aby zaznamenali své pocity v průběhu dne.
Třetí skupina (kontrolní) byla pouze požádána, aby popisovala svou náladu přes den, svá očekávání, pocit blízkosti s ostatními lidmi a celkovou životní spokojenost (což průběžně zaznamenávaly i první dvě skupiny).
Pomohla tedy tato 14-ti denní intervence lidem, kteří čekali na terapii? Učinila je vděčnějšími, laskavějšími a šťastnějšími?
Výzkumníci očekávali, že odpověď na všechny tyto otázky bude kladná, což se ale nestalo. Lidé, kteří byli v první skupině, uvedli, že se po dvou týdnech cítí být vděčnějšími, ale lidé v druhé skupině neuváděli, takovýto posun nezaznamenali, tj. neměli pocit, že by byli po dvou týdnech laskavější. To tedy naznačuje, že za krátkou dobu lze u lidí rozvinout spíše vděčnost než laskavost.
Nehledě na tento výsledek bylo u lidí v první i v druhé skupině zachyceno viditelné zlepšení, v porovnání se skupinou, která pouze zaznamenávala svou náladu. Lidé v prvních dvou skupinách zažívali větší množství „šťastných“ dní, kdy se cítili optimističtí a jejich očekávání byla pozitivní. Byli také spokojenější se svým životem, který měli větší tendenci vnímat jako smysluplný, a každým dnem cítili větší blízkost s ostatními lidmi.
Všechny tyto pozitivní změny – pocit větší blízkosti s ostatními lidmi, zvýšená životní spokojenost, optimismus a snížení úzkosti – v určitých ohledech zlepšily problémy, kvůli kterým byli lidé pro studii vybráni (všichni kvůli svým těžkostem čekali na terapii, která byla nejméně měsíc vzdálená).
Tyto výsledky naznačují, že tyto krátké intervence, které lidé byli schopní udělat sami, a které trvaly pouze dva týdny, udělaly víc, než že zlepšily schopnost lidí být vděční. Zapisování věcí, za které byli lidé vděční, či vlastních dobrých skutků, učinilo lidi šťastnějšími, prohloubilo to jejich vztahy s ostatními lidmi, a zlepšilo to jejich životní spokojenost, což jsou všechno vlastně výsledky úspěšné terapie, a to vše před tím, než terapie vůbec začala.
Citovaná studie není jedinou, která ukazuje, jak mohou být intervence zaměřené na vděčnost či laskavost prospěšné. Ale je možná první, která naznačuje, že takovéto krátké techniky z oblasti pozitivní psychologie nejsou určeny jen spokojeným lidem, kteří chtějí být ještě šťastnějšími. Mohou pomoci i lidem, kteří potřebují pomoc. „Ne (pouze) kvůli tomu, že se stanou vděčnějšími či laskavějšími,“ píší autoři studie, „ale proto, že tyto emoční zkušenosti mohou nastartovat řadu pozitivních změn.“
Tento článek byl původně publikován v Greater Good, online magazínu Greater Good Science Centra Univerzity v Berkley. Originál naleznete zde.